Sžírá vás žárlivost partnera? Dokáže ničit vztahy, rodinu i přátelství…

Na začátku vztahu vidíme většinou vše zalité sluncem. Partner je milý, zamilovaný, úžasný. A my přes růžové brýle často nepoznáme, že chodíme s žárlivcem, který nám brzo začne nastolovat svá pravidla. O tom, jak může být žárlivost zlá, ví své i jednatřicetiletá Ivana na mateřské dovolené.

Když začne žárlit…

Když se s manželem poznali, byla to láska jako trám. Ona měla za sebou pár krátkodobých vztahů, on jeden dlouholetý, ze kterého se dlouho nemohl dostat. "Bylo to jako z pohádky, nosil mě na rukách, věnoval mi každou chvilku svého času. První rok jsem byla tak zamilovaná, že jsem neviděla napravo ani nalevo," říká Ivana, která po dvouletém vztahu kývla k svatbě.

Teprve po ní znejistila, zda udělala správně. "Najednou mu vadilo, když jsem pozvala čerstvě rozvedenou kamarádku večer na víno. Zakázal mi s ní telefonovat, a kontrolovat mi mobil, zda to neporušuji. Bál se, že i já si najdu milence, jako ona a odejdu od něj! Přestala jsem chodit na jógu i angličtinu, protože měl pocit, že je to zbytečné a neměla bych se předvádět. Krátce na to jsem otěhotněla, a tak jsem měla pro okolí alespoň výmluvu. Nakonec se to vyhrotilo tak, že jsem po narození syna musela hlásit, kam jdu a kdy se vrátím, jak kdyby mi bylo 12 let. Bylo to tak ponižující," přiznává se slzami v očích Ivana.

Život plný zákazů

Situace se dál vyhrocovala, Ivana byla neustále pod dohledem. "Kamkoliv jsem šla, třeba jen na nákup, nebo k rodičům, musela jsem se mu telefonem ohlásit a říct, kam jdu a co mám na sobě. I v létě mi zakazoval krátké sukně, prý tím schválně dráždím ostatní muže," vzpomíná Ivana na nesmyslné zákazy a pokračuje: "Bylo to absurdní, nikdy jsem ho nepodvedla, ani mu nedala záminku k tomu, aby si myslel, že někoho mám. Některé dny byl ale jako vyměněný, byl pozorný, milý, dokazoval mi lásku… jen kdyby v rohu nečíhala ta jeho protivná žárlivost."

Je tohle ale opravdu láska? A proč muži často žárlí úplně bezdůvodně?  Podle psychologa Pavla Rataje se žárlivost objevuje u mužů, kteří se cítí ohroženi, trpí pocity méněcennosti a nejsou stabilní. "Není výjimkou, že žárlivý muž tento model přijme z původní rodiny od otce," říká psycholog.

Není žárlivec jako žárlivec

Když už se z žárlivosti stane nemoc, není na co čekat a je třeba vyhledat odbornou pomoc. Málo který muž si ale dokáže přiznat, že chyba je opravdu v něm. A tak ženy žijí leckdy celá desetiletí pod dohledem a nemají sílu odejít. "Žárlivec dokáže dovést věci do extrému. Jeden den je schopný ztropit obrovskou žárlivou scénu a druhý den, dělá vše proto, aby mu bylo odpuštěno. Nosí květiny, dárky, nešetří omluvami a sliby, že už to nikdy neudělá. Je úžasný, skvělý, nejlepší. Ženě by snesl třeba i modré z nebe. Partnerku uchlácholí a ona uvěří. Jenže druhý den je všechno zase jinak," dodává Pavel Rataj.

Pokud se žárlivé výstupy vyhrocují a zhoršují, nenechte se dál omezovat a ponižovat a poraďte se s odborníkem. Od žárlení je už jen malý krůček k domácímu násilí. A až padne první rána, nečekejte na tu další, vezměte nohy na ramena a nenechte se uplatit horou květin ani prstýnkem ze zlata…