Když muž děti nechce. A ženě začnou tikat bilogické hodiny

4. červen 2015 Stanislava Štěpánová komentáře (0)

Život nám přichystává různá překvapení. Najdeme partnera, který nám po všech stránkách vyhovuje, plánujeme budoucnost, už už je ruka v rukávě. Postupem času zjišťujeme, jaký má náš budoucí priority, čeho chce dosáhnout, kam svůj život posunout a kde v jeho světě máme místo my. Spojují nás společné hodnoty, je nám spolu zkrátka perfektně. A pak se zmíníme o dětech. Jen tak lehce, lehoulince, aby muž nevzal nohy na ramena. "Děti nechci," zní nám v uších a jsme najednou ztracené…

Ilustrační foto, pixabay.com / Krzysiek

Většina žen své mateřské pudy zkrátka nezapře. Na někoho přijdou ve dvacíti, někdo se s nimi pere o desetiletí později, jsou i ženy, které tyto pocity nikdy nezažijí.

Ten správný čas…

Jedno je ale jisté, když se žena rozhodne, že je ta pravá chvíle na dítě, stává se toto téma čím dál citlivějším. Jakmile začnou ženě tikat "hodiny", ocitá se najednou pár na křižovatce.

Když i okolí tlačí na pilu!

Podle psycholožky Jitky Douchové to nemusí být jen ony pověstné biologické hodiny po třicítce, ale i psychické hodiny.

"Na nich se podílí sociální tlak - všechny kamarádky jsou těhotné, nebo mají děti, ženy přestávají mít díky tomu přátele na rovnocenné úrovni, protože mají jednak méně času na společné aktivity, jednak jiné priority a témata," vysvětluje psycholožka.

"K sociálnímu tlaku ale patří mnohem víc věcí - jakoby předepsaný životní scénář - potřeba plnit normy druhých, tlak rodiny - kdy už se dočkáme vnoučete?" V takové chvíli, kdy nás budoucí tchýně nabádá ke zplození potomka, bychom nejraději jejího synáčka, který "děti nechce", nekopaly kamsi.

Zůstat nebo jít dál?

Jenže. "Jak setrvávat ve vztahu, kde má každý jiné potřeby a CÍLE? Jak zvládnout pocit nenaplnění záměrů s někým, na koho žena spoléhala a brala své cíle jako samozřejmost i pro partnera? Je to něco jako nejtěžší lámání chleba, pokud se potřeba mít dítě u ženy objeví, ale není sdílena na druhé straně," říká Jitka Douchová.

Podřídit se rozhodnutí a vzdát se toho mít dítě, nebo dát vale partnerovi, se kterým si po všech stránkách rozumíme, jen je tu ten "drobný" detail ohledně budoucích potomků? A nebudeme pak svou další partnerskou volbu podmiňovat tím, kdo chce, nebo je ochoten mít děti?

,,Mám mnoho klientů, kteří se brání a staví hodně na zadní, pokud cítí, že mají být prioritně dárci spermií," prozrazuje psycholožka Douchová.

Konečné rozhodnutí je proto na každé z nás. Patří-li k vašemu životnímu naplnění porození potomka, a partner tento pocit nemá, snad je čas, zase jít každý sám. Možná, pokud byste svému snu nedala šanci, později byste litovala. Ale třeba by i život bez dětí dostal smysl. Na to už musíte přijít sama…