Úspěch je cesta, ne cíl, říká královna České a Slovenské Mary Kay Edit Lencse Kofránková

Z jaké rodiny pocházíte a čeho jste si na rodičích cenila?

Oba rodiče pracovali na šachtě. Otec se narodil na Slovensku, kde se vyučil číšníkem. Za prací odešel do Ostravy, kde pracoval jako horník. Tím dostal možnost k získání bytu a práce. Maminka byla původně baletkou. Z prvního manželství měla tři dcery a po válce jako velmi mladá ovdověla. Kvůli financím pak pracovala na šachtě, kde se seznámili s tatínkem. Takže pocházím ze skromných dělnických poměrů. Tatínek je tvůrčí a všestranně zručný a uměl se rychle nadchnout pro mnoho věcí. Maminka je pro mě symbolem pozitivní energie, odvahy, pracovitosti, spolehlivosti. Ani v nelehkém životním období neztrácela smysl pro humor. Dala mi pocit důvěry, svobody a důležitosti. Vždy mě ve všem podporovala a byla mi oporou.

Vím o vás, že jste byla hodně talentovaná a zajímala vás kultura. Bavila vás škola?

Těšily mě humanitní předměty, ráda jsem zpívala, malovala, tančila. Dnes už ani nemohu uvěřit, kolik aktivit jsem zvládala. Od šesti let jsem zpívala v dětském rozhlasovém a televizním sboru dirigenta Jaromíra Richtera a současně se věnovala vrcholové lehké atletice za Vítkovice. Rovněž jsem se zabývala uměním. Na základní škole mě nebavil český jazyk. Na druhém stupni jsme ale dostali novou učitelku českého jazyka, paní  Beranovou,  která  mě  pro tento předmět nadchla tak, že jsem ho společně s hudbou vystudovala na vysoké škole. Dodnes je tato osoba pro mě nejen vzorem pedagoga, ale i příkladem krásy a elegance. V šesté třídě jsem se rozhodla, že chci studovat střední pedagogickou školu, kde byla podmínkou hra na nějaký hudební nástroj. Tak jsem přidala ke svým koníčkům, zpěvu a atletice ještě i hru na akordeon. Už v dětství jsem si vyzkoušela, že nic není problém, protože jsem za dva roky zvládla celý první sedmiletý cyklus. Překážky si vytvářejí lidé ve své hlavě sami. Pokud se už předem rozhodnou, že něco nezvládnou, tak mají pravdu. Po maturitě jsem vystudovala Pedagogickou fakultu v Ostravě, obor český jazyk, literatura a hudební výchova pro druhý a třetí stupeň škol. Na vysoké škole jsem byla sólistkou univerzitního pěveckého sboru pod vedením docenta Lumíra Pivovarského, kde jsem se vypracovala i na pozici zástupce dirigenta a v roce 1989 jsem ukončila svou pěveckou kariéru na hudebním festivalu Pražské jaro.

Kdy a jak jste se dostala ke společenskému tanci? Jak dlouho jste se mu věnovala?

Ve druhém ročníku střední školy jsem svému kamarádovi z konzervatoře zastoupila na půlkoloně jeho taneční partnerku, která si zlomila ruku. Dali jsme si sraz hodinu před tanečními, aby mě mohl naučit v rychlosti všechny tance, které se doposud v tanečních učili. Vyhráli jsme krále valčíku a tam si mého pohybového nadání všiml trenér úspěšného tanečního klubu pan Miroslav Šenk. Tím začala moje vášeň pro latinskoamerické a standardní tance na krásných třináct let na nejvyšší výkonnostní úrovni nejdříve pod vedením Miroslava Šenka, později pak mého kolegy Zdeňka Chlopčíka, kdy jsme pět nejlepších tanečních párů založili úspěšný taneční klub Elán Ostrava. Tanec byl veliký kůň, tréninky jsem absolvovala šest dní v týdnu čtyři hodiny denně. Díky dobrému time managementu jsem zvládala studium, zpívání v univerzitním sboru a vrcholový společenský tanec.

Proč jste se nakonec stala učitelkou a nezůstala u krásného tance?

Odmalička jsem chtěla být učitelkou. Po studiích jsem dva roky učila na základní škole, pak krátce přes dva roky na Střední zahradnické škole v Ostravě.  Na podzim roku 1989 jsem se zapojila se studenty do stávky ohledně změny režimu. Politický převrat jsem vítala, protože jsem snila o stejném životě, který jsem znala při cestách s pěveckým sborem do vyspělých zemí Evropy. Po revoluci jsem si změřila své síly a přihlásila se do konkurzu na vedoucí kulturního střediska v Ostravě- Porubě a výběrové řízení jsem vyhrála. Naučila jsem se tak pracovat s lidmi, využila své všestranné umělecké dovednosti a organizační a tvořivé schopnosti. Založila jsem například tradici pěvecké soutěže Porubský skřivánek, recitační soutěže Šavrdův pohár a organizovala první Miss poupě v celém kraji. Z pozice vedoucí kulturního střediska jsem odešla kvůli svému podnikání.

Kdy jste začala podnikat?

V  roce 1990 jsme se s mým prvním manželem z legrace a zvědavosti přihlásili do dražby velkého nebytového prostoru velkého kadeřnictví a asi tomu pánbůh chtěl, dražbu jsme vyhráli za vyvolávací cenu. A to byla další životní výzva. Něco krásného vytvořit, co by spojovalo krásu, eleganci a všem užitečnou službu, a přitom nemít vůbec žádné finance ani sponzory. Velké nadšení a touha mít něco svého nám pomáhala překonávat obrovské překážky a společným úsilím jsme vytvořili velmi luxusní kadeřnicko-kosmetický a pedikérský Salon Edit, který jsme provozovali pět let. Zaměstnávali jsme 26 lidí a zastupovali jako jeden ze tří salonů v republice značku LÓreal. Potřebovali jsme peníze na rekonstrukci salonu a splácení hypotéky, proto jsem si založila taneční školu pro děti od 3-15 let. Ale po pěti letech těžké práce jsme salon prodali. V polovině roku 1994 jsem se poprvé setkala s podnikáním ve víceúrovňovém systému marketingu a začala podnikat s americkou firmou Herbalife, která vyrábí a distribuuje na světové trhy produkty pro kontrolu váhy a péče o pleť. S touto společností jsem podnikala úspěšně osm let u nás a rok v Polsku. Pak jsem se stala maminkou a nemohla pracovat na plný výkon. Navíc firma Herbalife tehdy stáhla v ČR velkou část sortimentu péče o vzhled a já hledala kvalitní přípravky, kterými bych uspokojila sebe a své zákazníky a při hledání jsem objevila Mary Kay.

Jaké jsou vaše největší úspěchy a o čem ještě sníte?

Se společností Mary Kay spolupracuji již více než třináct let a za tu dobu jsem získala již čtrnáctkrát nejvyšší možné ocenění - stala jsem se královnou České a Slovenské Mary Kay. Za odměnu s firmou procestovala čtrnáct nádherných destinací světa, vyhrála již třikrát nový automobil a vydělala hodně peněz. Mým profesním snem je postoupit na nejvyšší úroveň v kariéře Mary Kay – na pozici nezávislé National Sales Director, kterých je v Evropě něco přes 150 a na celém světě přes 400. Za svůj největší dosavadní úspěch považuji páté místo v celé Evropě v kategorii výšky ročních provizí za seminární rok 2014-2015.

Co chcete svým kosmetickým poradkyním předat?

Chci jim předat sen naší zakladatelky paní Mary Kay Ash, a to je obohacovat ženám na tomto světě život a objevovat v nich jejich zatím skrytý potenciál. Podporuji své poradkyně v jejich růstu a úspěchu, dodávám odvahu a víru v sebe, pomáhám rozvíjet sebevědomí. Nejdůležitější je objevit svou hodnotu, uvěřit si, že pokud budu ochotná se učit nové věci, pracovat na svých silných stránkách a vyjít ze zóny komfortu a pohodlí, čeká mě život snů. Život je příliš krátký na to, abychom ho jen přežívali. Tak ho pojďme žít a užívat si ho plnými doušky. Na úspěchu je nejtěžší asi uvěřit, že by se mohl týkat právě nás. Držím vám pěsti a potkáme se na vrcholu.