Renata Myslíková: Skloubit děti, školu a kariéru jde. Chce to dobrou organizaci, vůli a disciplínu

Pokud dobře počítám, tak svou kariéru jste začala budovat až po skončení mateřské dovolené po narození druhé dcery Klárky, a to v teplickém Rádiu Tep. Jaké byly začátky, kdy jste musela zkombinovat práci a dvě malé děti?

Do rádia jsem se dostala přes konkurs. Bylo tam hodně lidí, ale měla jsem štěstí, vybrali mě. Měla jsem sice doma malé děti, ale ze začátku jsem vysílala jen o víkendech. Takže od pondělí do pátku děti a domácnost, o víkendech práce. Tady mi pomáhali babičky a manžel. Když byly děti větší, mohla jsem pak v práci být i přes týden. Brala jsem ale raději večerní frekvence, protože to už byl manžel z práce doma a mohl hlídat. Všechno vlastně bylo podle dětí – čím byly větší a samostatnější, tím více času jsem mohla věnovat jiným věcem. Já ho věnovala škole a práci.

Vystudovala jste několik škol. Kdy jste to stihla? Studovala jste během mateřské nebo až při práci?

V rádiu jsem začala pracovat s ukončeným středním vzděláním a nedokončenou vysokou. Školy jsem dodělávala při práci. Někdy jsme se doma zapotili, abychom to všechno skloubili, ale vždycky jsme si pomohli a šlo to. Fungujeme jako tým a děti jsme vedli k samostatnosti a právě k týmové práci. Zní to asi strašně „firemně“, ale i doma se musí organizovat, zařizovat- Bez souhry a vzájemné pomoci to prostě nejde. Stejně jako ve fotbalovém týmu nebo ve firmě. Zorganizovat to, ale byla vždycky paradoxně ta jednodušší část.  Daleko těžší bylo najít si doma čas a klid na učení. Po bytě vám lítají tři malé děti, někdy se smíchem, jindy s pláčem. Podle toho, jak se pohodnou. A učte se. No, učila jsem se. Dnes jsem vycvičená soustředit se za všech okolností. Je to o disciplíně, organizaci, vůli a pečlivosti. Taky o štěstí, silné motivaci a musí vás to bavit.

V životě jste prošla obdobím, kdy jste měla několik zaměstnání najednou. Například v roce 2009 jste psala pro týdeník Naše adresa, zároveň byla moderátorkou v televizi  R1 Dakr a ještě dělala šéfredaktorku zpravodajství na Gama Rádiu.

Než jsem nastoupila do České televize, tak jsem pracovala na živnostenský list. Když chcete dělat novinařinu, tak musíte být všestranní. Jedna věc je rozhlasová žurnalistika, jedna věc je psané slovo a jedna věc je televize. Pak se to samozřejmě liší i žánrově. Je v tom rozdíl. V každém případě jde dělat všechno dohromady, ale zase je to o té organizaci. I když musím přiznat, že jsem asi měla i velké štěstí, protože v rádiu jsem vysílala stálou frekvenci, a když si ji člověk dobře připraví a zorganizuje, ušetří čas. Frekvence v rádiu byla asi čtyřhodinová plus zhruba dvě hodiny na přípravu, to dělá šest hodin. Pořád jsem tedy měla prostor někam jít, s někým mluvit a pak o tom napsat do novin. Bylo to o volbě. Musela jsem se rozhodnout mezi tím, zda si dám s kamarádkou kávu nebo pojedu do nějaké vesnice, tam se podívám třeba na starý kostel, projdu okolí, poptám se místních a pak o tom napíšu. Já se prostě rozhodla, že volný čas, který mi zbyde, chci trávit třeba tím prolézáním polorozpadlého kostela.

Chtěla jste tuto práci dělat vždycky?

Ne, že bych si vyloženě myslela, že jednou budu novinářkou, ale vlastně to se mnou tak nějak rostlo už od základní školy. Chodila jsem na různé recitační soutěže. Když bylo potřeba pro školu něco napsat, tak to zadali mně. Stejně tak to bylo se školními akcemi, které potřebovaly moderátora – co třeba Renata? Ta by to mohla moderovat! A kdo o tom napíše? Tak ať o tom rovnou i napíše!

Jak jste se k práci regonální zpravodajky v České televizi dostala?

Přes výběrové řízení. Poslala jsem životopis a šla na konkurs. Prošla jsem a vzali mě. Samozřejmě jsem musela předvést, co umím. Bylo to dost náročné, ale o to víc mě to těší. Navíc pro Českou televizi jsem chtěla pracovat vždycky. Vidím v tom smysl. Podle mě je to ten nejlepší způsob, jak pracovat jako novinářka pro lidi.

Máte vůbec čas na odpočinek? Jak nejraději relaxujete?

Ráda čtu, ráda se kouknu na film, jezdíme na chalupu, ale stejně při tom pracuju. Nebo ne, že bych pracovala, já tím relaxuju. Znovu pročítám zápisy ze zastupitelstev, výroční zprávy spolků nebo firem a také prakticky pořád sleduji zpravodajské pořady České televize. Baví mě to. Často mě přitom napadne, jak se na věc nebo téma podívat z jiného úhlu. Nový pohled je většinou i nový začátek zjišťování. Také mě baví sledovat způsoby zpracování jednotlivých reportáží. Takže asi tohle je můj způsob relaxu.

Jak o sebe pečujete?

Zhruba ten poslední rok, co jsem v České televizi, je to se mnou pěkný průšvih. Kolikrát mám dny, že fakt jen přijedu z práce, vysprchuju se a jdu spát. Jo a před tím se najím, což je samozřejmě špatně. Ale bohužel, tak to teď je. Odbývám skoro všechno. Když si chci třeba dojít k zubaři, tak se snažím na půl sedmou, na sedmou, abych to stihla ještě před prací. Jinak bych si tam snad ani nedošla.

SOUVISEJÍCÍ:  Možná je to klišé, ale novinařina je pro mě posláním, tvrdí Renata Myslíková z ČT24