Mám doma autistické dítě!

Věřím, že všechny tyto "malicherné" problémy by s radostí řešila osmatřicetiletá Petra, maminka téměř sedmiletého autisty Jakuba.

Své první těhotenství si dlouho neužívala, nejenže dojížděla do specializovaného centra pro rizikové těhotenství kvůli diabetu, ale od 3 měsíce těhotenství u ní propukla silná infekce, kterou žádný z lékařů neřešil.

Poznat autistu není snadné

Nakonec bylo těhotenství ukončeno akutním císařským řezem za pomoci kleští. U novorozence došlo k těžké infekci mozku. I přesto, že svůj příchod na svět neměl Kubík zrovna jednoduchý, bojoval.

Měsíce plynuly, a i když se Petře zdálo, že všechno špatné je již za nimi, bohužel tomu tak nebylo a přišlo podezření, že vše nakonec není tak, jak má být. "Už kolem roku jsme měli s manželem tušení, že je něco v nepořádku. Několikrát jsme na tuto skutečnost upozornili naši pediatričku, ale vždy nám bylo řečeno, že je pouze líný. Diagnóza autismus byla u Kubíčka vyřčena po druhém roce života," svěřuje se.

Tak obrovskou ránu si málokterá z nás dovede představit. "Aniž bych věděla přesně, co autismus je, celá jsem se rozklepala a začala brečet. Ve vteřině jsem si totiž uvědomila, že se nám právě život obrátil úplně naruby," popisuje Petra chvíli, kdy se přišlo na to, že problémy tkví v něčem jiném, než v lenosti, jak prorokovala dětská lékařka.

Autismus je jednou z nejzávažnějších poruch dětského mentálního vývoje. Důsledkem poruchy je, že dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Vývoj je tak narušen hlavně v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti.

Autista nemá rád změny

Pocit beznaděje, bezmoci a strachu má rodič autisty prakticky denně. Každý den má před očima naprosto běžné věci, které jsou pro jeho dítko jen velkou neznámou. Ostatní děti jdou s maminkou za ruku a povídají si, jdou kamkoliv bez záchvatu vzteku, dítě jede na kole, odrážedle, na něco ukáže, o něco si řekne. Tohle rodiče autisty bohužel většinou neznají. Radují se z maličkostí, které ostatním přijdou naprosto běžné a automatické.

"Každý autista se chová jinak, záleží na formě autismu. Obecně ale platí, že autista obtížně navazuje sociální kontakty, musí si zvyknout na nové prostředí, nové lidi. Nemá rád doteky a potřebuje pocit bezpečí, jistoty a též svůj režim. Nutně musí vědět dopředu, co se bude dít, nemá rád změny -  nesnáší je dobře, nechápe dvojsmysly, narážky,“ hovoří o svých autistických klientech Marta Peřinová, vedoucí sociálních služeb z Občanského sdružení Benediktus, které je komunitou lidí s mentálním postižením.

Zapojte autistu do normálního života

Cílem takových sdružení je zapojit autisty a další postižené do normálního života. A je to přáním i Jakubovi maminky Petry. "Kubíček vidí, slyší, chodí. Jde pořád maličkými krůčky dopředu a dělá pokroky. A jaké jsou naše plány do budoucna? Máme jen jeden velký plán a jedno velké přání, aby se Kubíček dostal do stavu, kdy se bude schopen o sebe sám postarat a vést naprosto běžný a obyčejný život. Snad se nám náš velký sen stane jednou skutečností."

Takže, než nad vztekajícím dítětem v obchodě, které naprosto ignoruje veškeré příkazy matky, zlomíme hůl, zamysleme se nad tím, že nemusí být všechno tak, jak to na první pohled vypadá… Možná šli nakoupit v jinou hodinu, než je dítě zvyklé, nebo na sobě nemá oblíbenou bundu, třeba má jen hlad. Ale... neumí to říct.