Jak zvládnout sourozenecké hádky? Nechte řešení na dětech

"To je moje! Mamíííí, on mě tahá za vlasy a nechceme mě půjčit míč!" Když si vzpomenu na své dětství, pravděpodobně jsem jako dítě nebyla jiná. Staneme-li se ale rodičem, najednou je pro nás těžko pochopitelné, proč se naši potomci musí neustále hádat a hašteřit. A tak často vstupujeme do hádek v domnění, že pomůžeme k tomu, aby děti spor vyřešily podáním ruky.

Hádky, křik a žalování!

Je to ale ta správná cesta? Psycholožka Pavla Koucká k tomu říká: "Děti by se měly učit řešit si své spory samy. Pokud spor vždy vyřešíme za ně, případně hádku z pozice autority či moci ukončíme, tuhle možnost jim bereme." Na druhou stranu, zná dospělé traumatizované tím, že se jich rodiče nezastali, a jim se dělo ze strany sourozence skutečné příkoří, někdy i šikana.

"Je to otřepaná fráze, ale platí: zlatý střed. Kde to jde, ať si to děti pořeší. Nemůžeme však připustit, aby si děti skutečně a vážně ubližovaly," vysvětluje psycholožka.

Dávat dětem dobrý příklad

Jak tedy děti - sourozence naučit spolu vycházet, mluvit spolu, dělit se o hračky? Existuje na to nějaká osvědčená rada? Podle Pavly Koucké záleží nejvíce na příkladu v rodině. Pokud my sami jako rodiče vycházíme spolu navzájem a umíme řešit spory, je to jednodušší. Dětem bychom také měli projevovat své emoce, říct, že nás těší, když spolu vycházejí, nebo že si půjčují hračky a hrají si spolu.

"A stejně tak projevíme nelibost, když jsou k sobě ošklivé. Emoce by však neměly být přehnané – tedy žádná chvála až do nebe za to, že dítě pomůže sourozenci – svým způsobem by to měla být samozřejmost, takže stačí naše docela obyčejná spokojenost. A podobně žádné sáhodlouhé mentorování či dokonce trestání za nehezké chování," radí psycholožka Pavla Koucká.

Povzbudit děti k řešení!

Sourozenecké hádky a spory tu budou vždy. Nelze se jim úplně vyhnout, spíše je divné, když žádné nejsou. Psycholožka doporučuje s dětmi probrat situaci sporu s odstupem, když odezní afekt. Je dobré, pokud ve chvílích sporu projevíme pochopení pro obě strany, ale dokážeme zůstat nad věcí a bereme vše s rezervou.

"Můžeme dětem navrhnout řešení, co s tím. Ještě lepší zkušenost však mám s povzbuzením, aby si děti našly řešení samy, zeptat se: „A jak si myslíte, že by se to dalo vyřešit?“ Jsou to přece jejich spory, ne naše. Máme však otevřenou náruč pro ty, kdo se přijdou utěšit," doplňuje Pavla Koucká a na závěr dodává: "Vyplatí se sourozence nenutit do vzájemné lásky: „Nemusíte se mít rádi, ale nemůžete si ubližovat.“ Lásku totiž nelze vynutit. Daří se jí, je-li svobodná."

A tak na to pamatujme, až zase budeme kázat staršímu dítku a vynucovat si jeho lásku pro mladšího sourozence…Bude to dlouhá cesta, která bude celou rodinu stát mnoho sil, ale díky komunikaci, empatii a především lásce dojdeme k vytouženému cíli.

SOUVISEJÍCÍ: Děti si přírodu zamilují aneb zkuste lesní školku