Pokud bych nebyla novinářkou, chtěla bych být cukrářkou, říká reportérka Eva Panošová

Stala jste se v ostravském a moravskoslezském regionu poměrně známou novinářkou. Připravovala jste se na takovou kariéru již od střední školy?

Jako studentku SPŠ strojní mně profese v rádiu a v televizi vůbec nenapadla. V 80. letech jsem si nemohla příliš vybírat studium po základní škole. S cílem dospět k maturitě jsem šla tam, kam mě přijali. Pocházím z rodiny nábožensky založené, za totality to byl handicap. Vysokou školu jsem nešla studovat ze stejného důvodu, technika mně nebavila a přiznávám, nejsem příliš studijní typ. Navíc, vdala jsem se v devatenácti letech a ve dvaceti se mi narodilo první dítě. Co má ale člověk v sobě, to se jen tak nevypaří…Od Boha mám dar řeči, rétorika a komunikace je moje silná stránka. Od dětství jsem „vymetala“ recitační soutěže, ráda jsem se poslouchala. Bavilo mne vystupování před publikem a to všechno jsem zúročila začátkem 90. let v rádiu Orion.

Jak vzpomínáte na svůj první pohovor v rádiu? Čím si myslíte, že jste své šéfy zaujala?

Bylo mi 29 let a měla jsem dvě malé děti. Musíme si uvědomit, že po sametové revoluci vznikl obrovský prostor pro nové věci. Nikdo nevěděl, jak se má podnikat, ale nadšení bylo obrovské. Na začátku devadesátých let vznikaly soukromé rozhlasové stanice a já je doma dychtivě poslouchala. Dnes to bude znít hrozně, ale na konkurz do rádia Orion jsem šla jen proto, že jsem bydlela blízko a že mi maminka zrovna pohlídala děti. A čím jsem přesvědčila své šéfy, že mají vybrat právě mě? Nikdo lepší zrovna asi nebyl po ruce.…. V Orionu jsem hlásila zprávy čtyři roky a mrzí mě, že nemám schované nahrávky z dob mých začátků. Učila jsem se sama systémem pokus - omyl.

Kam vaše cesta pak směřovala? Kde jste byla nejvíce spokojená?

Přišla nabídka do rádia Hellax, kde vznikla síť reportérů, kteří chodili do terénu. Jedním z nich byl tehdy Radim Ochvat, pozdější mluvčí prezidenta Václava Klause. Bylo to krásných a vzrušujících pět let, potkala jsem mnoho úžasných a zajímavých lidí, ke kterým mám velmi silný vztah dodnes. V roce 2001 jsem odešla do rádia Čas a dva roky poté mne zlákalo účinkování v rockovém rádiu Hey. I když na to možná nevypadám, to mi sedělo nejvíc. Mimo jiné skladbou lidí, se kterými jsem spolupracovala. Kdo mne dobře zná, ví, že jsem dost nekonvenční, nezávislý člověk. S kluky z rádia Hey jsem si rozuměla, dodnes mne píchne u srdce, když si na tu dobu vzpomenu…

Dá se vůbec v showbyznysu navázat přátelství?

Nevím, jak je to jinde, ale v regionálních médiích určitě ano. Rádio Orion mi dalo Barunku Wroblovou, mou důvěrnou a nejlepší přítelkyni. V rádiu Hellax jsem potkala správného chlapa a věrného přítele Dana Rojana, se kterým se pravidelně setkávám i dnes. V televizi Polar, ve které účinkuji od roku 2007, byla mou první šéfkou Gábina Lefenda. Hodně mě naučila, byla přísná i přátelská, a i když později odešla do České televize, dodnes jsme výborné kamarádky.

Máte čas i na své koníčky, na rodinu?

Dnes už pracuji jen tak, aby mi práce přinášela nejen peníze, nutné k životu, ale i radost. Jsem silně zaměřena na svou rodinu a nechci ji zanedbávat, stejně jako své koníčky. Ráda čtu už od dětství. Moje maminka mi nedávno připomněla, že jsem si svítila baterkou pod peřinou, abych mohla listovat v knihách. Před několika lety jsem konečně našla motivaci naučit se anglicky. Můj syn žije už osmým rokem v Londýně a je na mne pyšný, když si bez jeho pomoci popovídám s jeho přáteli. Každý volný víkend jezdíváme s manželem na naši chalupu v Beskydech. Tam renovuji nábytek a starám se o zahrádku. Mojí obrovskou zálibou je pečení a dovedu si představit, že by se cukrařina stala mým zaměstnáním. A nesmím zapomenout na naši úžasnou dceru Terezku, která žije v Praze. Jsem šťastná, když zavolá a řekne: „Mamko, mám vstupenky na Fidlovačku, musíš přijet…“! Vždycky ji poslechnu...

ČTĚTE celý rozhovor na MediaShow.cz: Krajánek z Ostravy? Eva Panošová pracuje pro média čtvrtstoletí