V manželství, a přesto sama. Zelené vdovy se příliš upínají na děti

15. březen 2015  Stanislava Štěpánová  komentáře (0)

Sen o tom, že si nás vezme krásný princ na bílém koni z bohatého království, má v dětství asi hodně z nás. Jak čas plyne, pomalu ale jistě slevujeme ze svých nároků, a tak nám nakonec na gauči většinou nesedí muž s modrou krví, který by měl doma ustájeného bělouše, ale docela obyčejný smrtelník.

Zdroj: pixabay.comZdroj: pixabay.com

Některé z nás se ale přece jen přiblíží iluzi z dětství, i když v trochu jiné rovině. Zamilují se do úspěšného, mladého, perspektivního, dobře vydělávajícího a na vysokém postu pracujícího muže, který by jim snesl modré z nebe. On na něj totiž má! Své ženě poskytne veškerý komfort, jen ne svůj čas a pozornost.

Pohádkový svět

Komu by se nelíbilo žít v pohádkovém světě? Mít velký krásný dům, být finančně zajištěna, doma mít díky paní na úklid stále čisto, uklizeno, vydesinfikováno… A starosti?

Jediným trápením je pamatovat si hodinu, kdy vyrazit ke kadeřnici, kosmetičce a vyzvednout děti ze školy nebo z kroužku… O tom, že tento styl života nepřináší jen pozitiva, ví své třiatřicetiletá Simona.

"S manželem jsme spolu skoro 10 let. Dalo by se říct, a pro okolí to tak určitě vypadá, že si žijeme vcelku krásný a poklidný život. Máme obrovský dům, zahradu, dvě děti a veškerý přepych, který jsem si kdy přála. Ale jsem tu celé dny sama. Děti jsou ve škole, kamarádky nemám.  Manžel brzo ráno odjede a často se vrací, až když ulehám do postele. Můj muž byl vždy senzační, je to gentleman, jednou za čas výborný milenec, ale také vysoce postavený manažer," vypráví.

Osamělé ženy

Simona je tzv. "zelenou vdovou." I přesto, že v dnešní době již klasických zelených vdov sídlících v satelitních městečkách ubylo, tyto osamělé ženy stále existují.

Psycholožka Pavla Koucká jen potvrzuje Simoninu zpověď. "Dvěma nejzásadnějšími psychickými obtížemi zelených vdov je osamělost a ztráta smyslu. Nejde jen o to, že pracovně velmi vytížený manžel jezdí domů až večer, pokud vůbec. Ale v okolí svého nového, luxusního domova nikoho moc neznají, kamarádky daleko, původní rodina taktéž. Často se cítí vykořeněné," říká Pavla Koucká.

A dodává. "Navíc vlastně nemají nic na práci: do zaměstnání většinou nechodí a v domácnosti vše funguje, se zahradou a úklidem často někdo pomáhá a to už naráží na smysl existence; když děti odrůstají, vynořuje se prázdnota."

I Simona se ocitá na prahu zhroucení. Je jen krásným, dobře oblečeným doplňkem svého muže. Co na tom, že má všechno, na co si ukáže? Hromadí v sobě bolest, výčitky, ublíženost a poslední dobou často i myšlenky na smrt.

Přemrštěné rodičovství

Ale žije dál ve své "zlaté kleci", utápí své deprese v lécích na spaní a vzpomíná na svůj dřívější život! Ráda by se svěřila, ale nemá komu. Okolí ji nechápe.

"Umím si představit, že většina kdysi blízkých lidí jí řekne: Ty si stěžuj. Tvé problémy bych chtěla mít!. Případně laciné rady typu: Tak si něco najdi. Užívej si to. Můžeš třeba někde pomáhat.... Ale ono to není tak jednoduché,“ vysvětluje psycholožka Pavla Koucká.

Osamocená žena se tak často zaměřuje alespoň na své děti a zde se může vynořit další problém. Jde o hyperprotektivní, přemrštěné či úporné rodičovství. Rodič nad dítětem stále krouží, je připraven mu vše organizovat, se vším pomáhat, vždy poradit. Zelené vdovy tomuto jevu často propadají.

Párová terapie

Ale jak z toho všeho ven? Jak zvládnout tuto zvláštní životní roli?

Podle Pavly Koucká záleží vždy na osobnosti ženy, na konkrétních možnostech, na tom, co umí, co má ráda, co chce dělat. Velmi vhodná je párová terapie. Zelená vdova totiž neexistuje sama za sebe, ale vždy ve vztahu s manželem.

"V každém případě se vyplácí pečovat o vztah, vnímat ho (oboustranně) jako hodnotu. Dobré je, snažit se o to, aby dělba práce mezi manžely nebyla extrémní – tedy, že on zajišťuje 100 % příjmů, a ona 100 % domácnosti, ale třeba 80:20,“ vykládá Pavla Koucká.

A doplňuje k tomu: "V době před dětmi a když děti odrůstají se obvykle psychicky lépe cítí ženy, které mají i jiný smysl existence, než péči o děti, manžela a domácnost. Třeba půlúvazek v práci, která je baví, i když nevydělají ani dvacetinu toho, co manžel. Dobře prožívané bývají též dobrovolnické činnosti – krom smysluplné práce jsou dobrovolníci většinou členy kolektivu, a zažívají tak pocit potřebnosti i sounáležitosti. Výborné též je pečovat o své sociální vazby, vytvářet je a udržovat: mít přátele, začleňovat se do komunity, znát své sousedy.“

Spokojenost každého je jen v jeho rukách, a tak jestli i vy žijete jako "zelená vdova" a v této roli se vám nelíbí, zkuste na svém štěstí pracovat. Možná to nebude jednoduchá cesta a možná bude i trochu bolet, ale… Možná pak konečně začnete znovu žít!

[Nahoru ↑]

Přidejte se k nám na Facebooku!

Hodnocení

Hodnocení: 1 hvězdiček / Hodnoceno: 1x


Přidat komentář (0)

Reklama

Přidat komentář

Pro přidání komentáře se musíte přihlásit.

Komentáře

Na tento příspěvek zatím nikdo nereagoval! Buďte první!




Magazín evien.cz


Časopis je součástí webů portfolia společnosti MediaShow Group s.r.o.
Všechna práva vyhrazena.

Chcete být v obraze? Sledujte nás!


Zprávy v RSS
evien.cz na Seznam.cz
evien.cz na Facebooku


Redakce evien.cz

Posílejte nám Vaše tipy, postřehy a fotografie. Rádi je zveřejníme!